O nás

Veronika BEŠŤÁKOVÁ

veronika.bestakova(-)centrum.cz

Ke cohousingu jsem se dostala v roce 2006 v rámci svého doktorského studia na fakultě architektury ČVUT v Praze, kdy jsem hledala skutečně udržitelnou formu bydlení pro seniory a narazila jsem mimo jiné na senior cohousing, více info zde.

V tom, že je to skutečně fungující koncept bydlení (i pro seniory), mne definitivně utvrdil americký arch. Charles Durrett, průkopník cohousingu nejen v USA, se kterým jsem se setkala v létě roku 2008 a kterému jsem pomáhala zorganizovat přednášku v Praze.

Po té, co jsem se sama stala maminkou a na vlastní kůži jsem zažívala a dosud zažívám určitou izolaci od lidí, které mám ráda, a činností, které mne baví, mě začal více zajímat i vícegenerační cohousing. Cohousing totiž určitě oslovuje zejména ty skupiny obyvatel, kteří ve svých domovech skutečně žijí, tráví v nich spoustu času, a hůře uspokojují jednu ze základních lidských potřeb - a to potřebu po bližších kontaktech s ostatními lidmi. Málokdo si ovšem uvědomuje to, že cohousing je vhodný i pro ty, kteří si váží svého soukromí, které je v cohousingu obvykle více respektováno, než je tomu v konvenčních typech bydlení.

Z hlediska mé profese architektky mne zajímají architektonické a urbanistické prostředky, kterými je možno podpořit sousedský charakter prostředí při zachování čistě soukromých zákoutí, a práce se skupinou, která do projektu může zasahovat více, než je běžné.

 

Ivana HLOBILOVÁ

ivana.hlobilova(-)seznam.cz

Mám dvě malé děti (Aničku *2004 a Matouše *2006) a od jejich narození mi vrtá hlavou, že to jak dnes žijeme, pro rodinu moc výhodné není. Na anglických stránkách jsem našla koncept cohousingu, který mě ihned zaujal, protože nabízel řešení na většinu problémů, které jsem na mateřské dovolené pociťovala - izolovanost, nemožnost dělit s o péči o děti s jinými lidmi, nutnost složitě se domlouvat na setkání s jinými rodiči. Cohousing podle mě nabízí nejen pro rodinu úžasné možnosti. Líbí se mi, že je to už ověřený koncept, existuje spousta zkušeností jak postupovat, čeho se vyvarovat, co nejlépe funguje apod. Prostě je možné využít to, co už lidé od jeho vzniku v 70. letech objevili a co je díky Internetu poměrně snadno dostupné.

V době vzniku stránek jsem v cohousingu chtěla co nejdřív bydlet, postupně ale zjišťuji, že je pro mě spíš zrcadlem, že chci žít víc propojeně s ostatními, mít lepší vztahy a to se dá zařídit více způsoby. Poté, co jsme zrekonstruovali (uvnitř víc propojili) náš dům, víc komunikujeme s lidmi, kteří bydlí okolo nás a vůbec, jak já sama měním své postoje, si čím dál víc uvědomuji, že se pravděpodobně nebudu muset stěhovat, abych dosáhla toho, co jsem chtěla.

V projektu Cohousing.cz využívám svoje

zkušenosti se zprostředkováním zajímavých témat a koordinací projektů - v roce 2005 jsem vytvořila první české informační stránky o moderních látkových plenkách - www.latkovepleny.cz, v letech 1997 - 2004 jsem tvořila a koordinovala projekt Les ve škole - škola v lese ve sdružení pro ekologickou výchovu Tereza i

zkušenosti s vedením přednášek, seminářů, prezentací a kurzů - Od mládí jsem pořádala nebo spolupořádala celou řadu vzdělávacích akcí, počínaje vodáckými tábory s rozháhlými táborovými hrami, přes zážitkové kurzy Prázninové školy Lipnice, semináře pro učitele základních a středních škol a prezentace plenek po přednášky a workhopy týkající se cohousingu.

 

Anita MICHAJLUKOVÁ

anita(-)rozvoj-osobnosti.cz

Už z doby dospívání jsem měla představu, že bych jednou chtěla žít společně na jednom místě s lidmi mě blízkými. Tenkrát mi to přišlo sice hezké, ale ne moc reálné. Po té, co jsem objevila cohousing, jsem to za nereálné přestala považovat, ale zaměřila se na to, jak jednou takhle opravdu bydlet. Ze své osobní zkušenosti a díky práci s klienty jako psycholožka vidím, že fungující vztahy mezi lidmi (a zejména těmi nám blízkými) jsou naprosto klíčové k pocitu životní  spokojenosti a naplnění. Když nám to někde s lidmi, které máme rádi a o které stojíme, drhne a nemáme uspokojivé vztahy, necítíme se dobře.  Ale mít dobré vztahy vyžaduje hodně úsilí, ale nic  v životě není zadarmo a investice do vztahů se rozhodně vyplatí. A mě se moc zamlouvá představa bydlet tak, že mám kolem sebe společenství lidí, na nichž mi záleží a pro které jsem důležitá a oni jsou důležití zase pro mě a vzájemně si usnadňujeme život - ať už tím, že si pohlídáme děti, psa nebo uvaříme večeři či máme někoho, s kým si můžeme popovídat. A vytvořit takové společenství s lidmi, které si vyberu, mě velmi láká. A protože mám zkušenost s prací s různými skupinami (učitelskými, firemními kolektivy apod.), tak vím, že žádné fungující společenství nevznikne samo o sobě, ale jeho členové si ho musí sami vytvořit - tím, že jsou ochotni upravit svoje představy či si naopak stát za svým názorem, ochotou jít do konfromtace a řešit konflikt či  vyslechnout ostatní apod.. V oblasti cohousingu vidím své místo jako facilitátor - tedy někdo, kdo skupinám usnadňuje skupinový proces, pomáhá, aby se skupina neutopila v hádkách či mlčení, ale aby na konci jejich úsilí stál opravdu zrealizovaný cohousingový projekt.

Více o mě a mé práci najdete na www.rozvoj-osobnosti.cz