Šest základních znaků cohousingu aneb co je a co není cohousing

21.04.2011 21:57

Americký architekt Charles Durrett sepsal šest základních znaků typického cohousingového projektu, které se velmi často citují, protože jsou snadno dostupné na anglicky psaných webech. (Jiní autoři ovšem zdůrazňují i jiné znaky - zde budou popsány později.) 

1. Účast členů společenství při plánování cohousingu.

Budoucí obyvatelé se účastní celého procesu plánování projektu cohousingu, který díky tomu nejlépe odpovídá jejich konkrétním potřebám a přáním.  Navíc, díky osobní účasti na plánování, vznikají mezi jednotlivými členy pevná přátelská pouta, která jsou základem stabilní skupiny, která dobře funguje po nastěhování.

Ke spolupráci může být přizván developer, což může celý proces zjednodušit, ale pokud by byl cohousing vybudován pouze developerem bez účasti budoucích obyvatel, projekt nemůže tak dobře splnit potřeby a přání obyvatel a ti si neprojdou fází „budování společenství“.  

2. Urbanistické a architektonické  uspořádání podporující vznik a udržování  sousedských vazeb.

Architektonický návrh  podporuje jednak sousedské vazby a zároveň nabízí každému jeho soukromí. Některé prvky uspořádání jsou velmi důležité, např. orientace domů do veřejných prostor, umístění společenského domu do centra dění, dětská hřiště a venkovní plochy s možností posezení za každého počasí, apod.  Spojit se společně jen kvůli tomu, abyste si mohli dovolit soukromý golfový klub nebude úplně v duchu myšlenky cohousingu .

3. Soukromé domy doplněné společným příslušenstvím – „společenským domem“ a společně využívané  nezastavěné  plochy.

Každá jednotlivá domácnost vlastní svůj plně vybavený dům a zároveň sdílí rozsáhlejší společné vybavení s celou skupinou. Sdílené prostory jsou navrženy pro každodenní užívání a jsou nedílnou součástí života ve společenství. Obvykle zahrnují místo pro společná jídla, místo k posezení, dětskou hernu, pokoje pro hosty, dílny, zahradu atd.

Cohousing není společné žití  v jedné domácnosti (a shared house). Ten může být v cohousingové komunitě zahrnut, ale je to jiný typ společného bydlení.

4. Řízení chodu a provozu bydlení samotnými obyvateli.

Po nastěhování je provoz komunity zajišťován jejími  obyvateli, nikoliv zvenčí, a podléhá pravidlům, která si mezi sebou obyvatelé předem dohodnou. Obvykle je každý členem nějaké menší skupiny, která se stará o některé sdílené prostory nebo má na starosti některé sdílené aktivity.

5. Nehierarchická struktura a způsob rozhodování.

Ve společenství jsou vůdcovské role, ale nikoliv vůdci. Společenství není závislé na jedné osobě, a to i přesto, že skupina je obvykle  založena jedním nadšencem, který projekt rozhýbe a rozjede. Ve skupině pak obvykle bývá  někdo další, kdo dává dohromady finance, jiný zajišťuje během schůze hlídání dětí, někdo zapisuje průběh jednání a jsou další funkce a úkoly.

Jestliže je ve skupině jeden vůdce, který nastavuje pravidla a standardy jednostranně, nejedná se o cohousing.

6. Nezávislé finanční prostředky.

Vzniklé společenství není primárním zdrojem příjmů pro jeho členy a není v něm sdílená ekonomika.

Pokud by společenství bylo zdrojem příjmů pro jeho členy, má se za to, že by to vneslo významnou změnu dynamiky mezi jeho členy a nastavovalo by jinou úroveň vztahů ve skupině, která je již mimo rámec myšlenky cohousingu.