Přeložný článek o cohousingu v USA - osobní svědectví jeho obyvatelky Kate M. Yee - "Come Together"

22.02.2014 15:07

Come Together | Cohousing a umění sousedství

Veronika Jíšová pro sebe i pro nás ostatní přeložila čtivý článek o cohousingu od jedné z jeho obyvatelek, Američanky Kate Madden Yee (zakládající členky Temescal Commons Cohousing v Oaklandu). Pravda, americké společenské klima se dosti liší od toho našeho (středo)evropského... Nicméně přesto se jedná o velmi působivé osobní svědectví lidí, kteří touží žít v tradičním sousedském společenství. Možná, ať už chceme nebo ne, v nás vyvolá revoluční myšlenku :) že je to vlastně úžasně jednoduché, když lidé prostě CHTĚJÍ! A proto doufáme, že se nám podobného ducha podaří podnítit i v české společnosti. Příjemné čtení na přelomu roku přejeme!

Červencová noc v Oaklandu bývá chladná, ale naše ohniště na nás odráží štědré teplo, osvětluje naše tváře uprostřed tohoto strašidelného táboráku. Osm členů naší cohousingové společnosti se zde setkalo na této schůzi. Dospělí během rozhovoru přihazují třísky do ohně, který ho polyká takovou rychlostí, jako si děcka cpou do pusy roztavené marshmallow. A všichni jsme rádi, že jsme se přesunuli z městského šumu na letní tábor.

Touha patřit do určitého klanu je stará jako lidstvo samo a spjatá s naší DNA. Mně a mému muži cohousing – společnost lidí vědomě žijících společně v prostředí, které vytvořili – zcela uspokojuje tuto touhu. Před koncem roku 1990 jsme od některých členů naší církve dostali šanci podílet se na projektu cohousingu rozvíjejícím se v Severním Oaklandu. Vypadalo to jako skvělá příležitost jak pečovat o naši zemi, sdílet zdroje (například automobily či nářadí), moci podpořit druhé při výchově dětí a pozitivně přispívat sousedskému okolí.

Koupili jsme pozemek, najali architekty a dodavatele a strávili mnoho hodin a úsilí a věnovali množství vlastních prostředků, aby v roce 2000 bylo hotovo a my se mohli nastěhovat a žít šťastně až do smrti. Je to tak?

Tak nějak, po třinácti letech skutečně naše skupina vzkvétá. Ale soužití skutečně neprobíhalo vždy podle pohádkového scénáře, budování vesnice neznamenalo jen finanční riziko, dlouhé hodiny tvrdé fyzické práce, mnohdy ostrá jednání s úřady a dodavateli. Soužití dodávalo i určité mezilidské kouzlo. Není to lehké, setrvat s kolegy navzdory neshodám, zklamání a rozčarování, ale odměnou je, že po ten čas, co trávíme spolu, jsme se naučili nejen vytvářet naše prostředí, ale také umět jednat o našem společném životě s větší lehkostí a soucitem. Vyrostli jsme spolu.

* * *

A co přesně je ten cohousing? Nějaké moderní pojetí společenských celků z šedesátých let? Varianta využití družstevního bydlení pro příští tisíciletí? Vysokoškolské koleje pro dospělé? Ve skutečnosti cohousing nevystihuje nic z uvedeného.

Většina projektů cohousingu na území USA byla vytvořena ze speciálně navržených kondominií (spoluvlastnictví), kdy členové zakoupili jejich domy za tržní cenu a někteří k tomu našli a zakoupili i přilehlé domy raději než by nakupovali pozemky a stavěli od základů. Tento typ projektu se nazývá „rekonstrukční cohousing“ a je to skvělá možnost realizace komunitního bydlení v městských oblastech, kde je pozemkové půdy málo. Na rozdíl od naší skupiny, která vytvářela společnost na základě společné víry, není cohousing nutně založen na tradicích, politických a náboženských názorech – ačkoli členové ve většině případů zjistí, že sdílejí určitá obdobná přesvědčení.

„Cohousing přitahuje lidi, kteří touží po kmeni,“ říká Neil Planchon, zakládající člen Swan’s Market Cohousingu v centru Oaklandu. „Ale je to také odvážná a smělá volba, protože vyžaduje hodně úsilí vloženého do společné práce.“

Projekt Swan’s Market Cohousing byl založen v roce 2000 a sestává z 20 domovních jednotek v ulici přibližně z r. 1917. Na každé straně ulice je 10 domů a uprostřed je chodník posetý s rostlinami a stoly pro pikniky. Obyvatelé se shromažďují ve vzdušné společenské místnosti na večeři vždy třikrát do týdne. Komunita také sdílí společnou garáž, dílnu, cvičební prostory, pokoj pro hosty a dětské hřiště. Planchon se vyjadřuje, že ho elektická výchova jeho matky připravila na budoucnost v cohousingu (elektizmus využívá čerpání z více zdrojů, směrů a nabízí možnost výběru jednoho či více celků).

„Když jsem vyrůstal, moje máma nás zapojovala do práce v domácnosti,“ říká. „A vždy do ní patřil někdo, kdo u nás přebýval -muzikanti , maséři, dokonce svého času i proutkař (hledač vody). Mé sestry a já jsme zkrátka vyrůstali začleněni v dospělém společenství a když jsem se setkal s modelem cohousingu, byl mi velmi povědomý.“

„Znát své sousedy zvyšuje kvalitu života,“ říká členka Swan’s Market Cohousingu a spoluzakladatelka Joani Blanková, která než vstoupila do projektu Swan’s Market, byla původní členkou Doyle Street Cohousing v Emeryville, a tedy je vpravdě cohousingová veteránka.

„Neměla jsem tušení, jak se může pozitivně lišit způsob života, když znáte své sousedy dobře,“ říká. „Jen to povědomí, kdo je právě doma, vnímání každodenních rituálů a aktivit různých lidí. Takzvaný ‚Život mezi domy‘ vyvolává pocit klidu a samozřejmě bezpečí.“

* * *

Cohouseři musí vzít na vědomí, že skutečná práce nekončí, když je projekt postaven. Naopak žití v cohousingu přináší pokračující úsilí – ne jen v podobě budování vztahu souseda se sousedem, ale celé budování zahrnuje setkávání na pravidelných schůzích, vytváření pracovních skupin pro údržbu a chod sdílených věcí a zároveň se střídají při vaření pro celou komunitu.

Když jsme se dávali dohromady, mnoho pátečních večerů jsme strávili řešením detailů o rozsahu, o tom, kolik domů bude třeba postavit, kolik stromů zasadit, o kolik jídla se budeme dělit a jak četné budou pracovní dny pro skupinu. Tak to vždy začíná: potenciální obyvatelé se sejdou a navrhnou komunitní společenství, uspořádají ubytovací jednotky tak, aby se orientovaly kolem středobodu, který bude podporovat sousedskou interakci.

Většina sousedských společenství vaří a sdílí jídlo několikrát do týdne, takž společný dům (standardně zahrnující kuchyň s jídelnou, obývací prostor, koupelnu a prádelnu), je klíčovým místem pro každodenní život. Jeho velikost závisí na tom, kolik lidí ve skupině žije a na množství dostupného prostoru.

Náš Cohousing v Oakland Temescal Creek má kupříkladu devět jednotek a společný dům má asi 75 m2. Pro zajímavost, Swan’s Market má jednotek dvacet a společný dům zabírá plochu více než 325 metrů čtverečních. A při tom všem má kromě společného domu ještě každá jednotka svou vlastní vybavenou kuchyň. Obytné prostory jednotlivých domů se velikostně pohybují od garsoniér až po vícepokojové jednotky, některé mají jen jeden nebo dva patra, jiné jsou vyšší.

Správa a údržba areálu je záležitostí členů samotných, mají samostatné finance a mnoho cohousingových skupin je také organizováno formou spoluvlastnických sdružení, vyžadují tedy měsíční poplatky, rozhodují se na základě odsouhlasení na poradě. A jak se cohousing financuje? Jde-li o developerský projekt, lze zde snadněji dosáhnout na úvěr, později jednotlivé hypotéky zaplatí tento počáteční vklad.

Život v cohousingu nemusí nutně znamenat vždy to, že náklady na jednotlivé bydlení budou menší než bydlení standardní cestou. Ale může to tak být tam, kde lidé objeví úspory v sdílených zdrojích, jako jsou pračky, nářadí, auta, nebo dokonce vzájemná péče o děti. Naší komunitě byl poskytnut velkorysý úvěr v prvopočátku a několik členů bylo schopno zakoupit solární panely, které nám umožnily ušetřit na elektrice během hlavní sezóny asi na čtvrtinu toho, co by potřeboval jeden samostatný rodinný dům.

Samozřejmě, koupě přilehlých domů a vytváření cohousingu může být mnohem levnější než stavba od základů a náš Oakland Temescal Creek Cohousing je příkladem tohoto modelu. V roce 1999 koupili původní obyvatelé tři duplexy na pozemku v blízkosti Oakland Technical High School a nastěhovali se. Zpočátku neměli společný dům, ale využili sdílení jídla a aktivit v jednotlivých domácnostech, dokud se sdílený prostor nedostavěl v roce 2001. Od svého vzniku připojil Temescal Creek ještě další dva sousední dvojdomky a rozšířil svou plochu zeleně tak, aby zahrnovala kurník, dětské hřiště a stolní tenis.

„Naučili jsme se, že nejdůležitější je, aby bylo jasné, co od sebe očekáváme,“ říká zakládající členka Karen Hesterová. " Jak často chceme jíst společně a jaká je struktura? Jak chceme strávit společný čas? Jaká je vize pro naši komunitu, a jak ochotni jsme pracovat pro ni?"

* * *

      

Raines Cohen a Betsy Morris vytvořili v roce 2003 East Bay Cohousing (EBCOHO). Jedná se o virtuální bulletin pro formování komunit a spojování lidi, kteří chtějí vytvořit cohousing. Zároveň se zabývají podnikatelským koučingem a zaměřují se na seniorské komunitní projekty. Žijí v Berkeley Cohousingu, který byl dokončen v roce 1997 a jedná se o 15 rekonstruovaných a nově postavených domů kolem centrální zeleně na ploše rodinné farmy z přelomu století.

„Jsme rádi, že hnutí cohousingu je kreativní a pomáhá lidem setkat se navzájem setkávat a získávat vzdělání,“ říká Cohen.

Existuje více než 35 tvořících se a již funkčních cohousingových společenství v Kalifornii a dva tucty z nich jsou v Bay Area (metropolitní oblast kolem sanfranciského zálivu). Dle Cohena se Oakland může pochlubit největším množstvím cohousingových společenství v zemi. A není divu – jako životní styl je cohousing oslovuje různé druhy lidí v různých fázích života. Pro rodiny znamená příslovečně vesnickou výchovu dětí.

„Nic se nevyrovná tomu, když se vrátíte domů, máte čerstvě uvařené jídlo několikrát týdně a můžete sdílet prostor a hračky s kamarády a máte podporu rodičů, prarodičů a sousedů, kteří Vás hlídají,“ říká. „Přinejmenším fyzická struktura cohousingu poskytuje dospělým jednodušší zajištění dozoru na skupinu dětí a možnost sdílet tu zátěž.

Svobodní lidé ocení podporu sousedů, možnost s nimi komunikovat, sdílet zdroje, nástroje a automobily. A pro takové, kteří hledí desítky let dopředu, znamená cohousing způsob, jak se připravit na stáří stárnutím v komunitě.

„Svobodní mají možnost používat navzájem diskusních fór a mít větší prostor, než jaký by měli budováním na vlastní pěst. Rozhodně jim je nabídnuta lepší kvalita života, mohou-li za dolar bydlet v menších soukromých prostorách a moci užívat větší společné prostory,“ říká Cohen . „A stárnoucí lidé mohou zachovat svou nezávislost prostřednictvím vzájemné závislosti.“

Jen mějte na paměti, že učení o cohousingu, hledání sousedů a podnikání kroků k uskutečnění fungující komunity vyžaduje určitý čas,“ říká Cohen. Může se jednat o dlouhý proces vzájemné spolupráce, k vytvoření a vývoji bydlení za mnoho milionů dolarů. V každém případě cohousing představuje příležitosti pro osobní růst.

„Betsy a já jsme tím chtěli říci, že v cohousingu budete mít lepší starosti – investujete totiž svůj čas do vztahů a jejich budování spíše, než do opravy střechy. Život zde přináší podpůrnou síť, ale nezabraňuje možnosti pracovat vně. Pokud na mě soused křičí, já vím, co se děje v jeho životě, a můžu mít nějaký soucit a empatii - a můžu se ptát sám sebe, zda mám roli v této situaci."

* * *

Úřadující král a královna cohousingu jsou Charles Durrett a Kathryn McCamantová , partneři v práci a životě, kteří přinesli do USA koncepci cohousingu z Dánska , kde fungovat začala v roce 1960. V roce 1992 pomohli vytvořit a obydlet projekt Doyle Street Cohousing v Emeryville. Nyní žijí v jiné komunitě vytvořené taktéž jimi v Nevada City a řídí zde své podnikání v cohousingové společnosti.

„Chuck a já jsme se setkali a vzápětí objevili princip cohousingu jednu osudovou zimu v roce 1980,“ říká McCamantová. „Byli jsme tam oba studovat architekturu a studium architektury v Dánsku se rovná studiu bydlení. Fascinovala nás myšlenka sociální úrovně bydlení a sousedské pomoci a říkali si, jak bychom pracovali na dvou kariérách a rodinném životě, a připadalo nám to jako větší zábava, než v typickém příměstském modelu.“

„Oba jsme byli mladí a naivní až dost, abychom napsali knihu o tomto modelu bydlení,“ pokračuje. Spolubydlení a komunitní spolupráce nebyla v té době populárním pojmem a proto nemohli sehnat vydavatele, který by knihu publikoval, takže v roce 1988 svépomocí vydali titul „Cohousing: A Contemporary Approach to Housing Ourselves“ a propagován byl ústně.

„Lidé začali volat,“ komentuje McCamantová. „Kniha pojmenovala a definovala myšlenku milionů lidí, kteří začali uvažovat o tomto modelu bydlení a možná u toho právě grilovali s přáteli. Vznikl pocit, že by tento model mohl fungovat v praxi.“

Podle McCamantové má cohousing potenciál pozitivně ovlivňovat svět v osobní i politické rovině.

„Pokud budeme mít vliv na svět v oblasti řízení zdrojů, skutečně jedna z nejdůležitějších skupin, kterou jsme schopni ovlivnit, je střední třída Američanů,“ říká. „A je to právě střední třída, která používá obrovské množství nejrůznějších světových zdrojů. Můžeme tedy žít takovým způsobem, aby byly zdroje co nejudržitelnější? Všichni bychom měli vystačit skromněji a cohousing nabízí atraktivní možnost, jak získat více muziky za babku.“ Bylo již mnoho řečeno o tom, jak cohousingovou komunitu vytvořit a jak v ní žít, ale řekla bych, že lidé teď mají zájem o zahájení vlastních cohousingových projektů: Nemusíte však znovu vynalézat kolo, je zde spousta zkušeností a není důvod z nich nečerpat!“

* * *

Minulý rok jsme v mé komunitě tvrdě pracovali, vymalovali jsme kompletně celý prostor, zřídili nové záhony pro zeleninu a opravili místa, která byla shnilá, například jedno zcela zpráchnivělé madlo. Položili jsme kamennou cestu v místech, kde bujel jen plevel, zasadili magnolii, zastříhli borůvkové keře, sklidili jablka na domácí omáčku. Měli jsme i nějaké neshody (o tom, jak nejlépe vymýtit krysy ze stodoly), náš společný dům zažil mnoho oslav narozenin (obohacené o speciální čokoládový dort podle receptu jednoho z našich členů), přivítal dvě nové děti (a další dvě jsou na cestě), a pohřbili jsme společně milovaného psa. Stěží se dá hodnotit některý z aspektů společného života jako nudný.

Tento výčet dnů po dni jdoucích v cohousingovém společenství ukazuje, jak zajímavé a trvalé vztahy z něj vzešly.

„Velmi oceňuji, že mohu přijít do čtvrti, kde jsou důvěrně známé tváře,“ říká McCamantová. „Nemusím být ve střehu, protože znám své sousedy, a dokonce je považuji za blízké přátele – protože jsme pracovali společně.“

* * *

 

Kate Madden Yee (zakládající členka Temescal Commons Cohousing v Oaklandu)