Jak vidí cohousing sociolog Jan Sládek

24.04.2011 13:35

Cohousing má kořeny už v utopistickém myšlení devatenáctého století, je tedy úzce spojen s tzv. sociálním inženýrstvím. První vlna proběhla v zemích severní Evropy a byla mimo jiné motivována také feminismem. Cohousing měl podpořit takový rozvoj komunity, který měl snížit míru domácí práce žen (sousedská výpomoc). Jiným příkladem jsou komunity v USA, kam tento model dorazil přibližně o dvě dekády později. Ty byly často spojeny náboženskou vírou, křesťanstvím.

 

Různost motivací, konkrétních podob, ale třeba i rozdílné polohy cohousingu (za městem, v centru), to vše má dopad na různou míru úspěchu, za který je pokládáno vybudování komunity. Projekty vzniklé spontánně - tedy v již existující dlouholeté komunitě mají větší šanci na úspěch. Nicméně, populární je i tržněji orientovaný model, kdy u zrodu cohousingu stojí developer a příslib komunity nabízí klientům jako přidanou hodnotu. Z poměrně malého počtu sociologicky orientovaných studií na téma cohousingu bych zdůraznil tři věci.

Zaprvé je velmi důležité, na jakou socio-ekonomickou skupinu je projekt orientován. Jiný komunitní potenciál má skupina mladých rodin, jiný zase skupina singles (někdy zvaných yuppies - young urban professionals). Zde záleží na výběru a důslednosti organizátora projektu. I když je efekt cohousingu na budování komunity hodnocen spíše pozitivně, vědci připomínají, že lze jen těžko od sebe oddělit a změřit efekty architektonického designu, demografického složení a sociální organizace.

Zadruhé je třeba počítat s tím, že vybudování komunity i v přirozeném prostředí trvá několik let. Organizátor projektu tedy musí počítat s tím, že slibovaný efekt se může dostavit až za několik let. Toto by měl být schopen vysvětlit také svým klientům a snížit tak riziko fluktuace. To je obzvláště vysoké, je-li skupina složena z relativně bohatých klientů, pro které není velkým problémem se v případě nespokojenosti odstěhovat jinam. Nelze vyloučit ani to, že v počátku dobře fungující komunita se časem rozpadne.

Konečně, v několika případech (nejen cohousingových, ale i jiných způsobech budování komunity) se ukázalo, že přílišný tlak na budování komunity účastníky projektu dokáže demotivovat - ne každý má zájem neustále schůzovat a něco organizovat. A to i přes to, že takový zájem při vstupu do projektu deklaroval.

Je pravdou, že idea cohousingu je v souladu s modernějšími urbanistickými koncepcemi, které zdůrazňují roli sociálních faktorů pro spokojenost s bydlením a celkový urbanistický rozvoj. Nicméně, kritikové namítají, že ani cohousing nevybočuje z trendu segregovat homogenní skupiny obyvatelstva, a také, že i tato původně utopistická myšlenka již podléhá zcela reálným tržním zájmům, neboť je stále častěji nabízena jako produkt. Nelze podcenit ani možný konflikt zájmů mezi novou cohousingovou komunitou a skupinou obyvatel, kteří již v lokalitě žijí.

Autor: Jan Sládek

Finanční noviny.cz, 28.7. 2009